Životopis - Pablo Picasso

Pablo Picasso se narodil 25. 10. 1881 ve španělském městě Malaga jako první dítě Dona Josého Ruize, učitele kreslení na škole umění a Doni Maríi Picasso y Lopez, jejíž jméno přijal v roce 1901.
Ve čtrnácti letech Pablo skládá s výborným výsledkem přijímací zkoušky do kurzu umění pro pokročilé na Škole umění v Barceloně. V roce 1896 vystavuje svoji první významnou olejomalbu První přijímání. Za druhou olejomalbu Věda a láska k bližnímu získává v Malaze zlatou medaili a nastupuje na Královskou akademii v Madridu. Brzy se však vrací do Barcelony, kde je častým návštěvníkem kabaretu U čtyř koček (El Quatre Gats). Zde se setkává s mladými rozbouřenými intelektuály a umělci a brzy je respektován jako jejich vůdce. Seznamuje se s Casagemasem - později blízkým přítelem.

V roce 1900 poprvé odjíždí s Casagemasem na krátkou návštěvu Paříže, kde je doslova uchvácen uměním Van Gogha a Toulousse Lautreca a brzy po návratu začíná v Madridu poprvé vystavovat svá díla.

V roce 1901 Casagemas spáchá sebevraždu. Odjíždí do Paříže, kde pořádá výstava u Ambroise Vollarda, který prodá 15 obrazů ještě před zahájením.

Paříž navštěvuje na krátký čas ještě několikrát a v roce 1904 konečně opouští Barcelonu natrvalo. Usídlil se ve studiu na Rue Ravignan 13. Jeho studio se záhy stává střediskem umělců a spisovatelů, kteří zde formulují základy nové estetické nauky kubismu. Picassova díla z tohoto období jsou plna hluboké melancholie podbarvené modrým tónem, mluvíme tak o modrém období jeho tvorby. Picasso kreslí chudé a nemocné ubožáky, samotu s tragickým výrazem v tajemné modré jako barvě šera a noci.

V roce 1905 se Picasso setkává ve svém studiu s Fernande Olivier, která se mu stává společnicí a inspirací pro zesvětlení obrazu do růžových tónů, Picassova růžového období. Picasso maluje jemné akty, harlekýny a artisty a celkově tak zlehčuje depresivní nálady modrého období. Objevuje nové formy a obsahy jeho děl jsou naplněny jasnou citovou silou.

Jeho studio je vyhledáváno sběrateli a slavnými osobnostmi, kteří kupují jeho obdivuhodná plátna.

Picasso zcela mění historii umění v roce 1908, kdy po měsících příprav maluje ‚Slečny z Avignonu‘. Kompozice tohoto slavného obrazu postrádá jednotnost, barva je tvrdá a suchá.

Gesta postav nemají rozměry a tvary, avšak linie a nové úhly pohledu oznamují nový směr v moderním umění. Picasso svým obrazem ohlašuje revoluci kubismu. Společně s Braquem se stává jeho vůdcem a představuje novou iluzi hmoty a obsahu na plátně bez využití tradičních technik šerosvitu a lineární perspektivy. Podaří se mu to prostřednictvím lámání úhlu a představením předmětu v několika různých pohledech zároveň. Od této doby Picasso maluje ne podle zkušenosti vlastního vidění, ale podle toho, co objekty představují pro něho samotného skrze přísnou analýzu. Dobrodružství kubismu je jako vzrušující objevování neznámých krajin, každá malba je krok kupředu v moderním umění.

Léto roku 1909 tráví Picasso v Horta de Ebro. Tamější prostředí ho inspiruje k zkoumání a zachycení nespočetných úhlů krajiny. Láme povrchy a popisuje odrazy světla, což je definováno jako analytický kubismus. Picasso studuje objekty, které se pod jeho přísným pohledem rozkládají na neznámé novotvary, realita bývá znovuobjevena ve všech aspektech obsahu a prostoru. Obraz se pro něj stává předmětem sám o sobě, soustředí všechny svoje síly a schopnosti na přepsání výrazu nových forem.

V roce 1912 se setkává s Evou, která se stává jeho společnicí. Tato doba ohlašuje začátek nové fáze kubismu, tzv. syntetický kubismus. Picasso do svých obrazů přidává výstřižky z novin a skládá celou kompozici z nových kombinací materiálu a barev. Dosahuje tak zreálnění a kubismus nově podléhá kouzlu opravdovosti a spojení dvou světů.

Vyhlášení první světové války zastihlo Picassa v Avignonu, brzy se však vrací do Paříže, kde pracuje v novém ateliéru na Boulevard Raspail. V roce 1916 umírá Eva, avšak Picasso nezůstává sám na dlouho. Seznamuje se s ruskou baletkou Olgou Koklovovou, kterou si následně bere za manželku. Picasso stále tvoří bezpočet kubistických obrazů, avšak stále silněji si uvědomuje omezenost námětu. Studuje tedy díla a styly starých mistrů a vrací se ke svým původním námětům - akrobatům, harlekýnům a tanečnicím. V letech 1919 až 1924 také tvoří divadelní sety a návrhy na kostýmy pro Ballets Russes. Novým tématem v jeho umění jsou malby mateřství, jako odraz narození jeho syna Paula v roce 1921.

Picasso se těší nevšednímu zájmu společnosti pro svou nevyčerpatelnost a originalitu.

V roce 1930 získává Carnegieho cenu za umění.

Dva roky poté se setkává s Marie-Therese Walter, jeho novou společnicí.

Picasso vytváří nespočetné množství serií obrazu spících žen. V roce 1935 se stává otcem dcery Maii a píše drobné sbírky lyrické poezie. Jeho novou osobní sekretářkou je Jaime Sabartes, která brzy vystřídala Marii-Therese.

Rok poté je Picasso ustanoven ředitelem Prada a propuká španělská občanská válka. Jako popis historických okolností Picasso maluje slavný obraz Guernica. Černobílá Guernica popisuje hrůzy války v apokalyptických symbolech a kontrastech světla a stínu. Místo přesného výpisu reality naznačuje plastické hrůzy a hluboké pocity viny, tragického sarkasmu, ironie, nehybnosti smrti v myšlenkách a emocích agonie. Picasso v Guernice zkoumá limity lidské lhostejnosti, v ohyzdných vykloubených anatomiích popisuje násilí páchané na člověku a stává se tragickým svědkem temné tragedie a utrpení humanity.

Druhá světová válka nezastavila Picassovo tvůrčí tempo.

Válku Picasso tráví zpočátku v Paříži a poté na jihu Fracie u Středozemského moře. Věnuje se litografii s náměty v antických mýtech a magických vírách.

Jeho díla jsou s velkým úspěchem vystavena v Museu moderního umění v New Yorku.

V roce 1944 Picasso vstupuje do komunistické strany. Většinu svého času tráví na Francouzské Riviéře s Francoise Gilot, kde se věnuje umění keramiky. Narození syna Clauda a dcery Palomy ho inspiruje k tvorbě obrazů plných jemné citovosti, rytin a soch mateřství a dětí.

Jeho díla jsou vystavována po celém světě a Picasso se těší nevídanému zájmu a popularitě. V roce 1952 se věnuje dekorativní malbě a vytváří rozměrné nástěnné plastiky pro UNESCO. Seznamuje se s Jacqueline Roque, kterou si bere za ženu v roce 1954. Stárnoucí Picasso nevykazuje žádnou únavu a stále s nevídaným nadšením a tempem tvoří stále nové a nové obrazy a plastiky.

V roce 1963 je otevřeno Picassovo museum v Barceloně.

Picasso umírá 8. dubna 1973 v Mougins a 10. dubna je pochován v zahradě zámku Vauvenargues. I když téměř celý svůj život strávil ve Francii, svým nezaměnitelným stylem je považován za předního španělského umělce. Jeho smrt je smrtí geniálního jedinečného tvůrce, malíře vášně a síly života, která ho inspirovala svou nevšední intenzitou.

KUBISMUS

Nejvýznamnější rozchod s dosavadním uměleckým stylem představoval kubismus. Vznikl v Paříži, v centru výtvarných umělců celé Evropy a ohlásil se v pracích malířů Španěla Pabla Picassa a Francouze George Braqua.

Ovlivněni Cézannem vytvořili takový způsob výtvarného vyjádření, který umožňoval sdělit celou strukturu ztvárněného objektu včetně jeho postavení v prostoru. Opustili dosavadní ostré barvy či přílišné kontrasty a zaměřili se na přesné prolínání čar a úhlů a na redukci předmětů do abstraktních forem. Kubismus nejen dal do pohybu revoluci v abstraktní malbě, ale rozlomili předmět díla na kousky a pak ho znovu poskládali. Obohatili tak jeho vidění o celou škálu rozmanitých pohledů, ale i o prvek uplývajícího času, v němž se mohl měnit nejen předmět sám, ale i představy tvůrců. Barva byla pro kubisty dlouho něčím druhořadým. Užívali hlavně neutrálních tónů šedé, černé a hnědé.

Jejich usilování směřovalo především k hledání nových možností vyjádření prostoru a času v uměleckém díle. Za zrod kubismu se běžně považují slečny z Avignonu, které Pablo Picasso dokončil na podzim r. 1907 a jsou jakousi odpovědí na Matissovu Radost ze života, vystavenou na Salonu nezávislých v předcházejícim roce. Proti fluidním aktům tohoto plátna Picasso postavil nemilosrdné a deformující zobrazení žen z nevěstince.

Původně se obraz jmenoval Avignonský bordel a zpočátku tem měli být také muži, student s lebkou a námořník.

Picasso to ale pak včechno změnil. Picassův obraz se stává zlomovým okamžikem v historii moderního malířského umění, opouští totiž klasickou formuli figurativního představení. Odhmotněné ženské postavy zde byly zachyceny schematicky, po vzoru primitivního sochařství. Tváře se podobají černošským maskám,jsou stažené a protažené, zobrazené z několika úhlů pohledu současně (tvář en face a nos z profilu...). Každý prvek kompozice představuje kombinaci dvourozměrných, geometrických tvarů.
Šok, jenž Avignonské slečny vyvolají, odpovídá revoluci, jako dílo vyvolá v malířském umění tím, že vnáší primitivismus na vrchol umění. Po této senzaci vzniklo jakési duo George Braqua s Pablem Picassem.

Jméno kubismus dal tomuto směru kritik Louis Vauxcelles na podzim roku 1908, jemuž se obrazy malíře G.Braqua zdály jakoby sestaveny z malých krychliček, kubusů. Malíři záhy přijaly přezdívku jako programové heslo.

Převzato z http://pablo-picasso.xrweb.org/?p=zivotopis